Doporučení pro rodiče a blízké

• Zahrnujte do rozhodování o lékařských zákrocích na tělech svých dětí a jejich pohlavní identitě děti samotné, i když jsou malé. Pokud s nimi otázku nemůžete adekvátně probrat, zvažte odklad rozhodnutí.
• Vyhledejte odborné poradenství pro sebe i pro své dítě. Zvažte také spojení se s ostatními rodiči s podobnou zkušeností, kteří vám ve zpracovávání zkušenosti s výchovou dítěte s variacemi pohlavních znaků mohou pomoci.
• Narození dítěte s variacemi pohlavních znaků přináší rodičům značnou psychosociální zátěž (vč. depresí a posttraumatické stresové poruchy). Nezaměřujte se jen na zdravotní stav svého dítěte, ale pečujte také o své zdraví. 
• Vzdělávejte se v oblasti problematiky DSD, nebojte se požadovat tyto informace po lékařích. Rodiče nemusí být nejvíce traumatizováni faktem, že se jim narodilo dítě s variacemi pohlavních znaků, ale nedostatkem jasných informací a s ním spojenou obavou, že jejich rozhodnutí ohledně medicínských zákroků nemusí být správné.
• Netlačte na lékaře, ať co nejrychleji provedou nevratné zákroky, po kterých bude vaše dítě vypadat “normálně”, pokud nejsou urgentní ze zdravotního hlediska. 
• Nerozhodujte se pouze na základě společenského tlaku a pod vlivem stereotypních představ, jak má vypadat mužské a ženské tělo. Tyto představy jsou určitým estetickým ideálem, do který nenaplňují  těla mnohých jedinců. 
• Mluvte se svými dětmi otevřeně, netajte před nimi jejich zdravotní stav. Vysvětlujte jim situaci citlivě a srozumitelně. Dítě se mentálně vyvíjí, je tedy nutno s ním o jeho situaci mluvit opakovaně, v každém věku informace jinak chápe a jinak na ně reaguje. Zatajením některých informací o jeho stavu, dítě před ničím neuchráníte.
• Informujte adekvátně o stavu svého dítěte i jeho bezprostřední okolí. Domáhejte se spolupráce s odborníky na psychosociální intervenci a rodinnou terapii, kteří mají zkušenosti, jak různé traumatizující záležitosti sdělovat širšímu okolí dítěte a jeho rodiny. 
• Širší rodina, rodinní přátelé, lidé, se kterými dítě přichází do kontaktu ve škole a při svých volnočasových aktivitách, by měli mít informace o stavu dítěte, jsou-li jejich kontakty s dítětem takové povahy, že jsou pro ně alespoň některé z těchto informací relevantní. Cílem není informovat okolí o kompletním stavu dítěte, tím by dítě mohlo být poškozeno, ale určité povědomí by nejbližší okolí mít mělo, aby s dítětem mohlo jednat adekvátně a s dostatečnou citlivostí.
• Berte v potaz, že i urgentní operace, musí být vedeny tak, aby byla zachována budoucí plodnost a sexuální citlivost vašeho dítěte.
• Vyšetření genitálií by měla být prováděna s co nejvyšší citlivostí, aby dítě nezažívalo obdobné pocity jako při sexuálním zneužívání – to platí i pro lékařské fotografování atp.
• Nezapadá-li tělo jedince do obecných představ o mužském či ženském těle, neznamená to, že musí podstoupit operaci, aby se stalo plnohodnotným mužem nebo ženou.
• Nemějte neadekvátní požadavky na vzhled svého dítěte.
• Souhlas s léčebným postupem není jednorázový akt, ale postupný. Je nutno souhlasit s každým zákrokem zvlášť. Musíte vždy vědět, co bude po jakém zákroku následovat a které kroky jsou již nevratné. Vyžadujte informace o všech dostupných léčebných postupech. Chtějte znát celý plán léčby, ne jen nejbližší zákroky. 
• Vaše dítě musí být zahrnuto do spolurozhodování, jakmile to jeho mentální schopnosti dovolí. I malé dítě má právo vyjadřovat se k medicínským zákrokům, i když není schopno dát informovaný souhlas. Spolupracujte s dětskými psychology.
• V mnoha případech nelze medicínskou cestou vytvořit „normálně“  vypadající dítě, ale lze dítěti určit pohlaví/gender, se kterým se bude identifikovat, i když jeho tělo nebude odpovídat představám, které si s pohlavím připadajícím k danému pohlaví/genderu stereotypně spojujeme. 
• Ve věku, kdy vaše dítě dosáhne dostatečné autonomie, aby o sobě mohlo informovaně rozhodovat, se může samo rozhodnout pro jednotlivé medicínské zákroky. Jak prohlásila v jednom novinovém rozhovoru matka dítěte s variacemi pohlavních znaků: „Momentálně se naše dítě cítí jako dívka [...] a později se samo rozhodne, jestli si nechá upravit pohlaví nebo ne.“ 
• Zahraniční zkušenosti ukazují, že rodičům i dětem je velmi nápomocná spolupráce s organizacemi, které rodiče a pacienty s variacemi pohlavních znaků sdružují. V ČR takové organizace zatím neexistují. Celé situaci by  výrazně pomohlo, kdybyste se pokusili o jejich založení. Poproste lékaře, aby rozšířili kontakty mezi ostatní rodiče. 
• Jedincovo tělo nemusí přesně odpovídat momentálním kritériím pro určení mužského a ženského pohlaví. I tak může být jedinec s variacemi pohlavních znaků považován za plnohodnotnou ženu či muže, aniž by mu bylo chirurgicky upravováno tělo. 
• Představa, že člověk se rodí s “normálním” tělem, a pokud tomu tak není, jde o „poruchu“, kterou je třeba napravit, je problematická. Pokud bychom akceptovali, že někdo nemusí mít tělo, které odpovídá kritériím, jež klademe na mužskou či ženskou anatomii, a přesto může být mužem nebo ženou (což je případ naprosté většiny jedinců s variacemi pohlavních znaků), nebo se dokonce ani nemusí cítit mužem či ženou (což jsou případy natolik unikátní, že se není třeba obávat, že by to rozbilo systém dvou pohlaví), řešilo by to mnohé problémy, kterým musí tito jedinci čelit.  
• Cíle terapie je to, aby se dítě psychicky vyrovnalo se svou odlišností.