Doporučení pro lékaře a lékařky

• Běžně užívaná zkratka DSD obsahuje termín disorder, tedy porucha. Ten je některými aktéry vnímán jako stigmatizující a navrhují jej nahradit výrazy jako diference či divergence. K této změně už např. přistoupil britský systém veřejného zdravotnictví National Health Service (NHS), který oficiálně používá termín differences in sex development. 
• Respektujte terminologii, se kterou se vaši pacienti sami ztotožňují či kterou preferují. Zvažte nahrazení termínu “poruchy pohlavního vývoje” termínem “diverzita pohlavního vývoje” nebo “variace pohlavních znaků” (který používáme na tomto webu a používá jej i Doporučení veřejného ochránce práv). 
• Udělejte si čas na vysvětlení problematiky rodičům i dětem. Naslouchejte jim a pokuste se jim dát informace, které potřebují, srozumitelně. Pokud nemáte čas na dlouhé povídání, dejte jim kontakt na specializované organizace a psychology/terapeuty, které je touto situací mohou provést. Mluvte s rodiči otevřeně o statistické úspěšnosti jednotlivých zákroků a terapií.
• Vyšetření genitálií by měla být prováděna s co nejvyšší citlivostí, aby dítě nezažívalo obdobné pocity jako při sexuálním zneužívání (což platí zvláště pro děti v pubertálním věku) - to platí i pro lékařské fotografování atp.
• Mnohé problémy v souvislosti s narozením dítěte s variacemi pohlavních znaků není nutno řešit medicínsky, ale skrze psychologickou podporu a terapii. 
• Informovaný souhlas není jednorázový, ale postupný akt. Je nutno mít souhlas s každým zákrokem. Dotyční musí vždy vědět, co bude po jakém zákroku následovat a které kroky jsou již nevratné. Vždy je nutno je seznámit se všemi dostupnými léčebnými postupy.
• Využijte koncept sdíleného rozhodování (shared decision making), ve kterém se v trojúhelníku experti–rodiče–dítě probírají veškeré dostupné možnosti a jejich rizika a přínosy. V tomto modelu si všechny strany navzájem vyměňují informace, vzájemně projednávají možnosti léčby a dohodnou se na plánech této léčby.
• V konceptu sdíleného rozhodování je vedle rodičů a lékařů brán v potaz i postoj dítěte. Dítě musí být do celého procesu zapojeno hned, jakmile to jeho mentální schopnosti umožňují, takovými prostředky, kterým rozumí a které jsou dostatečně citlivé k jeho obavám z medicínského prostředí a které berou v potaz, že zvláště malé děti nemusí být schopny srozumitelně protestovat proti zákrokům, se kterými nesouhlasí. Proto musí dítě s náležitou citlivostí vyslechnout odborníci kompetentní v problematice dětské psychologie.
• Dítě nemusí mít ihned určené pohlaví. I dítě bez určeného pohlaví může být vychováváno buďto jako chlapec, nebo jako dívka, neznamená to, že je mezipohlavní. 
• Jedincovo tělo nemusí přesně odpovídat momentálním kritériím pro určení mužského a ženského pohlaví. Za takových okolností může být jedinec s variacemi pohlavních znaků považován za plnohodnotnou ženu či muže, aniž by mu bylo chirurgicky upravováno tělo. 
• Obecná představa, že člověk se rodí s “normálním” tělem, a pokud tomu tak není, jde o „poruchu“, kterou je třeba napravit, je problematická. Pokud bychom akceptovali, že někdo nemusí mít tělo, které odpovídá kritériím, jež klademe na mužskou či ženskou anatomii, a přesto může být mužem nebo ženou (což je případ naprosté většiny jedinců s variacemi pohlavních znaků), nebo se dokonce ani nemusí cítit mužem či ženou (což jsou případy natolik unikátní, že se není třeba obávat, že by to rozbilo systém dvou pohlaví), řešilo by to mnohé problémy, kterým musí tito jedinci čelit.  
• Cílem terapie má být jedinec psychicky vyrovnaný se svou odlišností, vzhled jeho těla je sekundární.